Má cesta ke koním, cesta mých koní ke mně

Sága - jedinečná a navždy první. Znám málo šťastnějších příběhů, než je tenhle. Začal klasickým dětským klišé o holčičce, která zbožňovala koně a toužila se k nim dostat a začít jezdit.

Povedlo se to v pubertálním období, kdy se mi naskytla poprvé možnost pracovat celé léto u koní. Pokud byla práce hotová, mohla jsem buď na vyjížďku anebo výjimečně na jízdárnu s trenérem. Moc jsem se toho nenaučila, ale základ pro závislost byl položen.

Uběhlo pár let, během nichž jsem tu a tam jezdila na různých místech. Žádné z nich mě k sobě ale skutečně nepřipoutalo. Možná právě proto, že se koně vždy střídali a zacházelo se s nimi, slušně řečeno, jako se sportovním náčiním nebo prostředkem výdělku.

Konečně po začátku studia na univerzitě a práci na částečný úvazek jsem se ocitla v situaci, kdy jsem si mohla dovolit (ze začátku s přispěním maminky) pořídit svého vlastního koně. S obrovským počátečním nadšením jsem celé léto objížděla na webech inzerované koně a jejich majitele. Velmi často jsem viděla koně v zanedbaném stavu či chované v nevyhovujících podmínkách, koně pasivní a vůči lidem právem uzavřené. Skepse v mojí hlavě pomalu přemáhala ten veliký sen o koňském příteli a mně se zdálo, že nastal čas snění zas pustit k vodě.

Byl začátek září a já si řekla, že se podívám na poslední inzerát a pak už se budu zase soustředit na školu a práci.

Jenže ten inzerát byl na Ságu, 13-ti letou ryzku českého teplokrevníka, s parkurovou a všestrannou sportovní minulostí. A já (společně s mojí sestrou) vyjela na poslední zkoušení koně, ke Kladnu, do malé rodinné stáje s výukou jezdectví.

Jako první mě zaujalo, jak velkou hlavu měla zrzavá kobylka (svou velikostí 170 cm spíše kobyla), které bránil ve vystoupení z boxu, místo klasických dveří, jen jeden provaz. A to byla Sága, moje budoucí Ředitelka Všehomíra 😊

Majitelé mi ji nasedlali a šlo se na jízdárnu, kde jsme si ji já a moje sestra mohly vyzkoušet. Musím upřímně přiznat, že se mi ji nepodařilo ze začátku párkrát vůbec nacválat a mnohokrát mi dala najevo, že zadarmo ona věci teda nedává. Ale něco v její osobnosti bylo pro mě jednoduše neodolatelné a tak jsem byla první a poslední zájemce na Ságu.

Foto: Zaostrenonakone.eu / Archiv